Když personál nesedne, aneb jak zkazit dojem

Dogbert | 17.11.2011 - 15:36

Na podnik La Gare, umístěný v samotném centru Prahy, jsem dostal pozitivní referenci od přátel. Slibovala vynikající kuchyni podpořenou vlastní pekárnou a vlastním lahůdkářstvím, autentickou atmosféru francouzské brasserie, navíc akceptovatelné ceny. Rovnou prozradím, že to všechno tam najdete. Ale, má to svá ale…

Vezměme to po pořádku. Před pár dny jsem konečně měl možnost přesvědčit se na vlastní oči a jazyk. La Gare (česky „nádraží“) najdete kousek od skutečného pražského Masarykova nádraží a i interiér, vkusný a přitom prostý, v tom nejlepším atmosféru čekárny evokuje, tedy v tom nejlepším. Včetně obřích hodin hned u vchodu.

Jídlo hodnotit nechci. Bylo totiž skvělé. Paštika s telecími játry a zeleným pepřem byla výborná a omáčka Cumberland z brusinek a rybízu jí skvěle doplňovala. Klobáska Andouillette byla delikátní, je plněná vepřovými nebo telecími drštkami. Za malou pihu na kráse považuji couvert, podávat pouze chléb (byť pravděpodobně z vlastní pekárny) s máslem je nenápadité.

U pihy ale nezůstalo, přejděme ke kaňkám. Tou jednou velkou byl servis. To že si nás po usazení zhruba 20 minut nikdo nevšímá mě nerozhodí. Ve Francii je číšník „pán“, říkám si jen, že tenhle kolorit importovat nemuseli. V porovnání se show co bude následovat, žádný problém.

Přichází číšník, který je milý a ochotný (o to v podstatě věci hůř), nicméně některé jeho repliky a doporučení jsou jak z repertoáru nejmenovaného kuchaře-komika na nejsledovanější tuzemské televizní stanici.

Začínáme vínem. Chci karafu Languedocu, který je na prvním místě jejich nápojového lístku, ale dozvídám se, že jej nevedou, dodavatel ho už nemá. Ale nemusím panikařit: Přinesu vám Merlot, je to prakticky to samé a stojí úplně stejně… Panejo! Včas ho zastavím, objednávám si jiné víno a popravdě není moc dobré. Ve vinném lístku plave hoch jak podnikatel v sudu v Orlické přehradě.

Vrcholem představení je ale licitace na klobáskou. Číšník z nějakého důvodu chce, abych si dal telecí líčka. Je dost neoblomný, přesvědčuje mě, že mi to nebude chutnat. Reaguji že to znám, že vím co je Andouillette zač. Přidává, že to hodně lidí vrací nesnědené, ale já trvám na svém. Nakonec posílen vítězstvím na druhé frontě (partnerka si líčka objednává) vytahuje nejtěžší kalibr: Víte, že to smrdí?!

Drobné přešlapy pokračují dál a nevyhne se jim nikdo ze zúčastněných členů personálu. Velká škoda. Protože do La Gare už nepůjdu, pokud se budu chtít pobavit, raději si otevřu láhev burgundského a pustím si Prázdniny pana Hulota.

všechny příspěvky od tohoto autora

Založte si svůj gastronomický Zápisník a pište, co jste vařili, co jste ochutnali, doporučte vyzkoušené kulinářské triky, nezapomeňte na žádný gastronomický zážitek. Nejlepší komentátoři získají účast v exkluzivním kuchařském kurzu